|
|
Scientific Programme / Final Programme and Abstractsm XXI. Bohnických sexuologických dnů
ČTVRTEK 26. ÚNORA: 9,30 hodin - Zahájení konference Petr Weiss: Znásilnění a pohlavní zneužívání v ČR: výsledky tří reprezentativních studií Petr Kovář: Sexuální agrese-jak správně postupovat při podezření na znásilnění či sexuální zneužívání z pohledu gynekologa Petra Sejbalová, Helena Reguli: Specifičnost viktimizace obětí násilné sexuální delikvence
10,45 hodin Aleš Kolářský, Želmíra Herrová: Cudnost je vrozené sexuální chování Alexandra Žourková, Tomáš Kašpárek, Jan Juřica: Vyšetření sexuálního vzrušení pomocí fMRI mozku Ivan David, Slavoj Brichcín, Anita Tsakalidou: Obhlížení nahých postav: rozdíly mezi sexuálními agresory, pedofily a nedelikventními dobrovolníky David Hnídek: Sexuální delikty u schizofrenie
Oběd 14 hodin Václav Urbánek: Lékařskou sexuologii máme rádi Jiří Hrdlička: Návrh právní úpravy sexuálních styků Slavoj Brichcín, Jana Spilková: Nutkavá konzumace erotik Petra Kotková, Petr Weiss: Psychologické aspekty sexuálního života osob s Parkinsonovou nemocí
16,30 hodin Jiří Švarc, Tereza Soukupová: Osobnostní patologie sexuálních delikventů v ochranném léčení Tereza Soukupová: Využití Rorschachovy metody v psychologické diagnostice parafilií Eva Pávková: Dynamika terapie u sexuálně delikventních pacientů Michal Šimeček: Terapeut a pacient v systému násilí
PÁTEK 27. ÚNORA: 9 hodin Josef Cirýn, Václav Urbánek: Morfologické a funkční rarity zevního genitálu v živočišné říši Miroslav Králík, Petra Sejbalová, Helena Reguli: Rozměry a tvar ruky u „female-to-male" transexuálů Karol Hollý: Agrese - etologické a sexuologické souvislosti Zlatko Pastor, Pavlína Gregorová: Klitoridální fimóza -neobvyklý případ sexuální dysfunkce Jana Michalová, Eva Řačáková: Skupinová psychoterapie žen s funkčními sexuálními poruchami - kasuistická mozaika
10,45 hodin: Udělení ceny Josefa.Hynieho výborem Sexuologické společnosti ČLS
11 hodin Hana Malinová: Kdo chodí za holkama Ivo Procházka: Novinky v prevenci HIV infekce Pavel Kozák: Interdisciplinární perspektiva sexuality: levný způsob kontroly HIV/AIDS v čase finanční krize
13 hodin Jaroslav Zvěřina: Závěrečné zhodnocení konference
Abstrakta Znásilnění a sexuální zneužívání v ČR: Výsledky tří reprezentativních výzkumů. Petr Weiss, Sexuologický ústav 1.LF UK a VFN, Apolinářská 4, 128 00 Praha 2 weisspetr@volny.cz Cíle: Stanovení prevalence znásilnění a sexuálního zneužívání dětí v obecné populaci a sledování změn v jejich výskytu po roce 1989 dle policejních statistik Soubor a metoda: Reprezentativní soubor obyvatelstva ČR (téměř 6 tisíc respondentů starších 15 let) byly anonymně dotazováni v letech 1993, 1998 a 2003 na své zkušenosti se sexuálně agresivním chování (v roli obětí i v roli pachatelů) a se sexuálním zneužitím v dětství. Výsledky: V našem výzkumu v roce 2003 12% českých žen uvedlo znásilnění v anamnéze (v roce 1993 to bylo 13 % a v roce 1998 rovněž 12 %). Pachatelem byl v 35 % případů manžel nebo stálý partner oběti, pouze v 9 % byly ženy znásilněny neznámým mužem. Pouze 4 % případů bylo oznámeno na policii. 46 % znásilněných uvedlo, že tato zkušenost měla na jejich psychiku negativní následky. 11 % českých žen a 3 % českých mužů dále uvedlo, že byli ve věku do 15 let znásilněni dospělou osobou (v roce 1993 to bylo 8 % žen a 5 % mužů a v roce 1998 10 % žen a 7 % mužů). V roce 2003 42 % zneužitých žen a 32 % zneužitých mužů bylo zneužito blízkým příbuzným, cizí byl pachatel u 30 % žen a u 32 % mužů. K viktimizaci došlo nejčastěji ve věku 12-13 let. Negativní efekt zneužití uvedlo 47 % ženských a 27 % mužských obětí. Policejní statistiky přitom potvrzují, že počet ohlášených a vyšetřovaných sexuálních deliktů nesledují křivku obecné kriminality. Závěr: Sexuální trestná činnost není u nás nijak podstatně ovlivněna politickými a společenskými zmenami po pádu komunizmu. Formy a prevalence sexuálního zneužívání a sexuálně agresivních trestných činů jsou relativně neměnné. Policejní statistiky přitom potvrzují, že sexuální delikty nesledují křivku obecné kriminality. Sexuální agrese-jak správně postupovat při podezření na znásilnění či sexuální zneužívání z pohledu gynekologa Petr Kovář a kol., Address - Institution:Gynprenatal s.r.o, Havířov Sexuální násilí či zneužíván je sice skrytým, ale přitom velice závažným zdravotním problémem. Dle četných našich i zahraničních studií i reprezentativních výzkumů se týká nemalé části populace. Přitom značná část těchto činů se odehrává v nejbližším kruhu rodiny. Specifičnost viktimizace obětí násilné sexuální delikvence Petra Sejbalová, Helena Reguli Sexuologické oddělení Fakultní nemocnice sv. Anny, Pekařská 35, Brno Sdělení se zabývá specifiky viktimizace obětí násilné sexuální delikvence ve srovnání s viktimizací obětí ostatní nesexuální delikvence. Definuje trauma ze znásilnění, primární a sekundární viktimizaci. Kasuistika se zabývá zvláštním problémem sekundární viktimizace, podílem faktorů před viktimizací a premorbidní osobnosti na incidence posttraumatické stresové poruchy po násilném sexuálním deliktu. Klíčová slova: primární a sekundární viktimizace, trauma ze znásilnění, posttraumatická stresová porucha Čtvrtek 10,45 hodin Cudnost je vrozené sexuální chování Aleš Kolářský*, Želmíra Herrová** *Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha 8, Ústavní 91, 18102 **Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod, Rozkošská 2322 V nepsychiatrické medicíně je samozřejmé, že klinické obory nesmějí odporovat oborům teoretickým. V psychiatrické a psychologické sexuologii tomu tak není. Základní behaviorální věda již dávno opustila koncept unitárního pohlavního pudu, libida, ale v deviantologii se stále myslí a velkou většinou i mluví v jednotném čísle o sexuálním vzrušení, sexuálním uspokojení a pod, tj. o sexualitě jen ve smyslu genitality. V tom je i příčina stagnace bádání o sex. deviacích. V psycho(pato)logii přežívá mylná představa beztvarého libida, které musí být teprve v ontogenezi fixováno a socializováno. Psycho(pato)logie je v zajetí paradigmatu, že lidská mysl je tabula rasa, nepopsaná deska lhostejná k tomu, jaká zkušenost se na ni zapisuje. To však je prokázaná nepravda. Evoluční psychologie zatím nepronikla do klinických disciplín. A motivační teorie, jak ji rozvíjeli Freund a Madlafousek, dosud nepronikla ani do evoluční psychologie. Cudný behaviorální vzorec ženy znamená zesílení zakrývání genitální krajiny během námluv, tj. během úvodních fází sexuálního chování, kterými jsou atraktivita jako všeobecné vábení a proceptivita jako svádění tohoto určitého partnera. Cudný vzorec ženy a vnímavost muže naň se vyvinuly v pleistocénu snad také jako opatření proti habituaci ze stále viditelné nahoty. Vrozený základ mají každopádně. Důkazy poskytují srovnávací falometrické studie normálů a exhibicionistů. Ženina cudnost připravuje intimní fáze interakce. Navozuje malé necítěné penilní tumescence. Pro tezi vyjádřenou nadpisem jsme racionální argumenty již zveřejnili. Unitární myšlení o sexualitě jako genitalitě však stále pokračuje. Proto dnes chceme zkusit přesvědčovat emocionálně. Promítneme kus známého českého filmu, z kterého vybíráme ukázku dvoření. Hochova výzva k intimnímu milování navodí u dívky zdůrazněné zakrytí celého vlastního trupu. Tento kus filmu vyvolává libé pocity, které většina z nás zná. A že zdroj té libosti je v aktivaci proceptivní komponenty našeho sexuálně motivačního systému, plyne z našich dřívějších falometrických studií. Normální proceptivita je v umění zobrazována a toto umění je široce konsumováno na rozdíl od zobrazování deviantní proceptivity. Tržní kriterion nám tedy ukazuje, jaká je většinová, tedy běžná proceptivita. Jaká genitalita na tuto proceptivitu typicky navazuje, je méně důležité. I kdyby byly nějaké genitální aktivity neobvyklé, nejsou společenským problémem, jestliže navazují na proceptivitu. Společenským problémem naopak je, jestliže normální genitalita nenavazuje na proceptivitu, jak je tomu u mnoha sex. ofenzorů vůči ženám. Vyšetření sexuálního vzrušení pomocí fMRI mozku Alexandra Žourková, Tomáš Kašpárek, J.Juřica: Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno, Jihlavská 20
Obhlížení nahých postav: rozdíly mezi sexuálními agresory, pedofily a nedelikventními dobrovolníky Ivan David, Slavoj Brichcín, Anita Tsakalidou* Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, Praha 8, 181 02, * Souk. ambulance, Thessaloniki, Řecko Autoři předpokládali rozdíly v preferenci obhlížení různých částí těla objektů mezi sexuálními agresory, pedofily a heterosexuálními muži bez agresivního chování. Použitá metoda umožňující sledování místa na obraze na něž je směřován pohled vyšetřované osoby umožnila objektivizaci tradované klinické zkušenosti, že agresoři věnují více pozornosti jiným částem těla než neagresoři. Bylo užito japonského přístroje k záznamu cíle pohledu od firmy NEC. Účel vyšetření nebyl vyšetřovaným osobám znám. Vyšetřovaným osobám byly postupně ve znáhodněném pořadí prezentovány obrázky nahých osob obojího pohlaví vždy v dětském věku, v pubertě a v dospělém věku a to vždy zpředu nebo zezadu. Byly použity obrázky podle všech kombinací pohlaví věku a strany zobrazení (zpředu/zezadu). Obrázky měly čistě informativní neprovokativní charakter, postavy byly vždy vstoje. Mezi ně byly zařazeny obrázky žen v provokativních pózách, které nebyly vyhodnocovány. Obhlížení pak bylo slepě vyhodnocováno ze záznamu tak, že bylo zaznamenáno místo na které byl pohled v každé sekundě zaměřen a to po dobu 60 sekund. Do studie bylo zařazeno 14 sexuálních agresorů a 6 pedofilů ze sexuologického oddělení nebo z ambulance v Psychiatrické léčebně v Bohnicích a dále 15 zdravých placených mužů, kteří se sami deklarovali jako heterosexuální. Potvrdily se předpokládané značné rozdíly v preferenci partií těla sledovaných během vyšetření mezi agresory a pedofily na jedné straně a zdravými kontrolními osobami na druhé straně. Agresoři se statisticky významně méně dívali na hlavu osoby prezentované na obrázku (zpředu i zezadu) a také na pas a záda, ale více na boky a to bez ohledu na pohlaví a pohlavní vyspělost osoby prezentované na obrázku. Zjištěné rozdíly umožňovaly diskriminaci příslušnosti k vyšetřované kategorii osob s vysokou senzitivitou a specificitou. Výzkumná studie byla podpořena grantem GAČR 309/93/0196 a byla prezentována na IV. Mezinárodní konferenci „Treatment of Sexual Offenders" , která se konala 18- 20 9. 1995 v Amsterdamu. Studie byly publikována v Review of Sexology 2:10-28, 1996. Důvodem prezentace na CESEX/Bohnických sexuologických dnech 2009 je možnost v pokračování ve výzkumu, který bylo znemožněn neodůvodněným znepřístupněním přístroje firmy NEC v roce 1997. Obr. č. 1 Kánonické veličiny vypočítané z hodnot všech veličin umožňují zcela přesnou diskrétní kategorizaci všech osob, aniž by se kategorie překrývaly- to ukazuje vysokou specificitu testu, tedy možnost „diagnostikovat" příslušnost k některé kategorii vyšetřovaných osob pouze na základě použitého vyšetření (a- agresor, p-pedofil, n- kontrolní subjekt)
Sexuální delikty u schizofrenie David Hnídek Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, Praha 8, 181 02 Schizofrenní onemocnění je považováno za rizikový faktor sexuální delikvence. Není však mnoho známo o vlastním výskytu této trestné činnosti u psychotiků ani o její motivaci. Toto sdělení se pokouší částečně objasnit obě tyto neznámé. Informace čerpá jednak z dostupných zahraničních studií na toto téma a dále analýzou vzorku pacientů z Psychiatrické léčebny Bohnice, kteří byli léčení pro onemocnění schizofreního okruhu a byli zároveň sexuologicky vyšetřeni. Komplexnost problematiky však ukáže, že je velice obtížné přinést jednoznačné závěry o motivaci sexuální trestné činnosti této skupiny nemocných. To je způsobeno mimo jiné tím, že teoretická východiska zahraničních autorů a východiska české sexuologické školy se podstatně liší, a proto je obtížné najít vzájemnou shodu v interpretaci dat. Pro interpretaci sexuální patologie u bohnického vzorku pacientů bude použita teorie sexuálního motivačního systému. Ale protože trestně stíhaného sexuální deliktu se dopustili pouze čtyři pacienti ze vzorku čítajícího 26 jedinců, je platnost předložených výsledků značně limitována. Získaná data však umožňují poučenější pohled na změnu sexuálního chování u psychotiků. Klíčová slova: schizofrenie, sexuální delikt, sexuální deviace, sexuální agrese, parafilie, sexuální motivační systém, sexuální fantazie, sexuální dysfunkce, falopletysmografie-PPG, porucha osobnosti
Oběd Čtvrtek14 hodin
Lékařskou sexuologii máme rádi Václav Urbánek Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Apolinářská 4, Praha 2, 128 08, Česká republika V roce 1974 byla koncepce sexuologie jakožto samostatného nástavbového oboru (poprvé) otištěna ve věstníku českého ministerstva zdravotnictví. Vyhláškou MZd ČSR č. 77, uveřejněnou ve Sbírce zákonů ČSSR ze dne 10.8.1981, byla pak sexuologie (v souladu s postojem Světové zdravotnické organizace) definitivně uznána za samostatnou lékařskou disciplínu a za součást zdravotní služby. Stěžejní je tedy fakt, že koncepce našeho oboru, formulovaná konkrétně a srozumitelně, existuje; v průběhu dalších let byla potom opodstatněně a uvážlivě (několikrát) aktualizována. Autora sdělení jímá smutek i rozhořčení, když někteří kolegové lékaři (jednak vně a jednak uvnitř Sexuologické společnosti) tyto skutečnosti pramálo respektují, mezníky pro náš obor veledůležité téměř ignorují a zásady či výstupy namáhavě probojované dvěma či třemi generacemi našich učitelů berou jaksi na lehkou váhu. Anebo se s trnitou, přitom však úspěšnou dosavadní cestou české lékařské sexuologie neseznámili v patřičné míře? V. Urbánek, navzdory své kolegiální vstřícnosti, polemizuje s některými tezemi, které v rámci úvah o možných variantách dalšího vývoje oboru zazněly již na Bohnických sexuologických dnech 2007, poté na BSD 2008 a taktéž na vědecké schůzi Psychiatrické společnosti ČLS JEP dne 5.11.2008 (pokaždé obzvlášť ze strany kolegy MUDr. Z. Pastora). Za jednoznačně racionální považuje Urbánek svůj principiální požadavek, aby pomyslnou vlajkovou lodí oboru byli pracovníci, kteří se lékařské sexuologii trvale věnují na plný úvazek. Další modelování koncepce oboru či její střízlivé aktualizování by z logiky věci mělo být i do budoucna svěřováno (státním) sexuologickým pracovištím univerzitním. (Jejich zaměstnanci se - v porovnání s privátním sektorem - s celoživotně výrazně nižšími platy vlastně smířili.) Po vzoru sesterské Psychiatrické společnosti ČLS JEP (viz průběžné reference v časopise Česká a slovenská psychiatrie, např. 104, 2008, č. 3, s. 144) předložil Urbánek loni návrh, aby se každoročně, nejspíš v průběhu BSD, scházela valná hromada členů Sexuologické společnosti. Pravidelné uskutečňování valné hromady by totiž mohlo zvýšit aktivní podíl nečlenů výboru Sexuologické společnosti ČLS JEP (počtem samozřejmě vysoce převažujících) na jejím chodu i zdárném rozvoji. V návaznosti na nedávná setkání odborníků autor vysvětluje své (částečné) výhrady vůči pojmům "sexuální medicína" a "psychiatrická sexuologie" ("gynekologická sexuologie" apod.); ty vnímá jako dosti nepřesné a nepříliš vítané, přestože nyní jsou ve vlasti i v zahraničí nezřídka používány. Samostatnost našeho jednotného oboru patří k přednostem české lékařské vědy! Byť jde o fenomén sotva na hranici rozlišovací schopnosti ze strany velmocí, popř. i těch českých i slovenských lékařů a klinických psychologů, kteří svého času emigrovali, kupř. do zámoří. Autor vyjadřuje své osobní odhodlání lékařskou sexuologii, tak jak ji koncipovala a vybudovala generace p. profesora Josefa Hynieho a p. profesora Jana Rabocha, nadále nejen pěstovat a šlechtit, ale také hájit (což je úkolem a posláním v prvé řadě výboru Sexuologické společnosti), a s tímto programem "volá do zbraně duše" názorově spřízněné. Současně se chce vystříhat optimizmu přehnaného a nebo falešného. Pokouší se "rozluštit" či identifikovat tři nejčastěji se vyskytující typy motivací, pokud jde o snahy některých odborníků českou sexuologii dezintegrovat. Nabývá dojmu, že v těchto aktivitách zpravidla (jistěže nikoli ve všech případech) dominují pracovníci zdravotnických zařízení soukromých. Ano, v dnešní době hranice jednotlivých medicínských oborů v lecčems nebývají ostré, zejména jakýsi mrtvý prostor mezi nimi je vyplňován či pokrýván spíše interdisciplinárně. To však vůbec neznamená, že by koncepce, náplně jednotlivých oborů (pokud jde o jejich jádro čili gros) měly být bourány, "rozkulačovány". Tím méně pohlcovány obory jinými. Autor dokládá, že lékařská sexuologie (přinejmenším pokud jde o pražský Sexuologický ústav, kde on působí už 21. rokem) se nevytratila z mezioborové spolupráce; i když v průběhu doby přirozeně docházelo k přesunům. Jak známo, v údobí posledních (cca patnácti?) let čeští sexuologové z důvodů objektivních i subjektivních nejsou již schopni držet krok se světem a s tuzemskými agilními konkurenčními obory na poli některých moderních a nejmodernějších technologií či postupů. Žijeme v éře celosvětově bouřlivého rozvoje metod asistované reprodukce. Avšak zmíněná insuficience (stran AR vcelku zákonitá a tedy i pochopitelná) se dle Urbánkova mínění (naštěstí!) v zásadní míře netýká žádné z ostatních sfér či součástí lékařské sexuologie. Tudíž pro budoucnost oboru zdaleka nemusí být hendikepem nepřeklenutelným. Úhrnná publikační produkce českých sexuologů je i dnes kvalitativně i kvantitativně přinejmenším důstojná (viz katalogy příslušných nakladatelství, evidenci v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK v Praze atd.). Pozice našeho oboru v masmédiích pak, vzhledem k enormní atraktivitě sexuologické látky pro laickou veřejnost, zůstává takřka výsadní. Naopak intraperzonální usmířenost s faktem, že seriózní vědecko-výzkumné úsilí bývá věru prací mravenčí, jejíž výsledky zpravidla nehrají prim ve vysílání televize Nova - to vše patří k postojové vyzrálosti badatele. Nad dílčími otázkami v abstraktu nastíněnými, ale i nad subtématy dalšími se autor v plném znění referátu zamýšlí daleko podrobněji; přivítá hojné reakce z auditoria do rozpravy, třeba i polemické.
Návrh právní úpravy sexuálních styků Jiří Hrdlička Sexuologická ambulance PsO, Nemocnice a.s.,České Budějovice
Nutkavá konzumace erotik Slavoj Brichcín, Jana Spilková Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, Praha 8, 181 02
Psychologické aspekty sexuálního života osob s Parkinsonovou nemocí Petra Kotková, Petr Weiss Psychiatrická léčebna Kosmonosy, Sexuologický ústav 1. LF a VFN Úvod: Přednáška se zabývá problematikou sexuálního života osob s Parkinsonovou nemocí. Přestože je v poslední době věnována zvýšená pozornost kvalitě života osob s chronickým onemocněním, nebyla prezentovanému tématu věnována dostatečná výzkumná a publikační pozornost. Dosud realizované zahraniční výzkumy se ve svých závěrech rozcházejí a v otázce vlivu symptomů a terapie Parkinsonovy nemoci na sexuální funkce nebyl dosud nalezen konsenzus. Přednáška shrnuje výsledky výzkumu, jehož cílem byla analýza sexuálních funkcí a sexuálního prožívání osob s Parkinsonovou nemocí na základě bio-psycho-sociálního paradigmatu se zaměřením na psychologické aspekty. Výzkum analyzoval vztah vybraných faktorů a sexuální spokojenosti. Výzkumný soubor a metodika: Soubor zahrnoval 103 osoby (54 mužů, 49 žen), které se účastnily rekondičních pobytů Společnosti Parkinson. Pro účely výzkumu byly sestaveny dotazníkové baterie pro muže a ženy, které obsahovaly: Dotazník sociodemografických a klinických charakteristik, Subjektivní škálu tíže onemocnění, BDI-II, STAI, GRISS, SFM, SFŽ3, IIEF, FSFI, Dotazník vybraných aspektů sexuálního života u Parkinsonovy nemoci. Získaná data byla statisticky zpracována s využitím programu SPSS 12.0. Výsledky: S pomocí regresní analýzy bylo zjištěno, že ve výběrovém souboru mužů existuje signifikantní vztah mezi sexuální spokojeností a motorickými symptomy Parkinsonovy nemoci, ve výběrovém souboru žen byl zjištěn významnější vztah mezi sexuální spokojeností a faktory psychologickými. V souvislosti s onemocněním Parkinsonovou nemocí dochází u obou pohlaví ke změnám v sexuálním životě, jako nejmarkantnější se jeví snížení frekvence partnerských koitálních i nonkoitálních aktivit. U mužů byl dále zjištěn nárůst frekvence masturbace a prohlížení erotických materiálů v souvislosti s diagnózou Parkinsonovy nemoci. Co se týče sexuálních dysfunkcí, ve výběrovém souboru mužů s Parkinsonovou nemocí byla nejčetnější sexuální dysfunkcí erektilní dysfunkce, která byla zjištěna u 75 % sledovaných mužů a ejaculatio praecox. Ve výběrovém souboru žen byla nejčastější sexuální dysfunkcí snížená schopnost dosahování orgasmu a nedostatečná lubrikace. Ženy s Parkinsonovou nemocí vykazovaly signifikantně významnější narušení sexuálních funkcí ve srovnání s výběrovým souborem nemocných mužů a byly se svým sexuálním životem méně spokojeny. Zjištěný počet osob s Parkinsonovou nemocí, které hovořily s lékařem o svém sexuálním životě, byl velmi nízký (18 % žen, 20 % mužů), většina respondentů by takový rozhovor uvítala (ženy více než muži). Závěr: U osob s Parkinsonovou nemocí byla zjištěna výrazná deteriorace sexuálních funkcí, jež byla signifikantně větší v souboru žen. Mezi sexuální spokojeností osob s Parkinsonovou nemocí a psychologickými faktory byl nalezen statisticky významný vztah. Klíčová slova: Parkinsonova nemoc, sexuální dysfunkce, sexuální spokojenost. 16,30 hodin
Znásilnění a pohlavní zneužívání v novém trestním zákoně Miroslav Mitlöhner Katedra sociální práce a sociální politiky, Univerzita Hradec Králové, Hradecká 1227
Osobnostní patologie delikventních sexuálních agresorů v ochranném léčení Jiří Švarc, Tereza Soukupová Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, 18102 Praha 8, Jiri.Svarc@PLBohnice.cz Osobnostní dotazník MMPI-2 (The Minnesota Multiphasic Personality Inventory 2) byl administrován 18 sexuálním delikventům s diagnózou patologická sexuální agresivita v ochranném léčení ústavním sexuologickém v PL Bohnice. Průměrné hodnoty 3 základních škál byly zvýšeny nad populační průměr v rozmezí jedné směrodatné odchylky. U jednotlivce by to v MMPI-2 znamenalo jen hranici patologie, v případě průměrné odchylky 18 jedinců jde o statisticky významný rozdíl. • škála Sc (schizofrenie) = 68.1 Obecně zvýšení této škály znamená zejm. podivínské myšlení, sociální inkompetenci. U jednotlivce by zvýšení na 68.1 znamenalo uzavřenost, sníženou schopnost komunikace a pocit neporozumění. • škála Pa (paranoidita) = 67.2 Zvýšení této škály znamená podezíravost, přecitlivělost, vztahovačnost, tyto vlastnosti způsobují hostilitu. • škála PD (psychopatická odchylka) = 67.1 Obecně zvýšení této škály znamená zejm. konfliktnost, bojovnost, nezralost, vzteklost, nerespektování sociálních norem. U jednotlivce by zvýšení na 67.1 signalizovalo neschopnost empatie a korekce. Toto jsou tedy trendy v osobnostních charakteristikách patologických sexuálních agresorů, kteří se dopustili sexuálního deliktu a bylo jim uloženo soudem ochranné léčení ústavní sexuologické. Osobnosti delikventních patologických sexuálních agresorů jeví rysy dissociální, paranoidní a schizoidní. Psychopatie je pravděpodobně odlišuje od nedelikventních sexuálních deviantů. Je osobnostní psychopatologie nedílně přítomna u delikventních patologických sexuálních agresorů (a jde tedy o souběh diagnóz), nebo je sexuální agresivita projevem poruchy osobnosti? Srovnáme-li fenomenologii těchto poruch, zjistíme nápadné shody: Patologická sexuální agresivita je českou sexuologickou školou definována jako porucha dvoření, projevující se predátorskou sexuální agresí bez partnerské komunikace. Nejčastějším deliktem je náhlé napadení a znásilnění (nikoliv mučení) neznámé eroticky nevyladěné ženy, to je často facilitováno psychotropními látkami a mentální subnormou. Tato diagnóza se nápadně překrývá nejen s tzv. nezralou sexualitou, ale i poruchou osobnosti, zejména dissociální (popř. paranoidní či schizoidní). Obecná kritéria poruchy osobnosti: trvale odlišná vnitřní struktura v interpretaci, emotivitě, zvládání impulzů a chování, nepřizpůsobivost, nepříznivý sociální dopad. Dissociální porucha osobnosti: nezájem o cítění druhých, trvalá nezodpovědnost a bezohlednost vůči společenským normám, neschopnost udržet trvalé vztahy, nízká frustrační tolerance (agresivita), neschopnost zakoušet vinu a poučit se z trestu, svádění viny na jiné (racionalizace), v DSM navíc impulzivita a lhaní. Paranoidní porucha osobnosti: nadměrná citlivost k nezdarům a odbývání, tendence k trvalé zášti, neodpuštění urážky, ješitnost, podezíravost, sklon k překrucování skutečnosti, bojovnost (za svá práva), tvrdošíjnost , podezíravost, zdůrazňování vlastní důležitosti a významu, konspirační interpretace událostí. Schizoidní porucha osobnosti: upřednostňování samotářství, neschopnost vyjadřovat city a prožívat potěšení, lhostejnost, nezájem o přiměřené sexuální zážitky, necitlivost k společenským normám a konvencím (v DSM u schizotypní poruchy navíc ruminace se sexuálním a agresivním obsahem, depersonalizace a derealizace, stereotypní myšlení a řeč, pseudopsychotické epizody) Námi nalezené osobnostní charakteristiky sexuálních agresorů jako přecitlivělost, vztahovačnost či uzavřenost podporují patologické obranné mechanismy. Bumby [1] tento jev pojmenoval "kognitivní distorze sexuálních delikventů". Naše zjištění osobnostní patologie je v souladu i s Wardovou hypotézou [3], že pachatelé sexuálního násilí mají vytvořeny své kauzální implicitní teorie (např. "mám nárok na sexuální uspokojení, ženy jsou sexuální objekty" apod.) o sobě samých, svých obětech i vztazích obecně. Jak kognitivní distorze, tak implicitní teorie vycházejí z patické osobnosti. Také Soukupová [2] nalézá poruchu sebeobrazu a vnímání interpersonálních vztahů sexuálních agresorů v Rorschachově testu. Jisté je, že terapeutické programy pro pachatele sexuálního násilí musejí počítat s jejich těžce ovlivnitelnou osobnostní patologií. Literatura: 1. Bumby KM. Assessing the Cognitive Distortions of Child Molesters and Rapists: Development and Validation of the MOLEST and RAPE Scales. Sexual Abuse: A Journal of Research and Treatment, 8, 1996. 2. Soukupová T. Využití Rorschachovy metody v psychologické diagnostice parafilií. Bohnické sexuologické dny 2009. 3. Ward T. Sexual Offender´s Cognitive Distortions as Implicite Theories. Aggression and Violent Behavior, 5, 2000.
Využití Rorschachovy metody v psychologické diagnostice parafilií Tereza Soukupová Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, 18102 Praha 8 Nezbytnou součástí procesu stanovení diagnózy sexuální deviace je psychologické vyšetření. Psycholog stojí před úkolem vyjádřit se k sexualitě ve vztahu k osobnosti jedince a to nejen v kontextu klinicko-psychologickém, ale často i v kontextu forenzním. Psychodiagnostické metody zaměřené speciálně na zjištění přítomnosti sexuální deviace neexistují. Psychologické vyšetření je tedy orientováno na popis odlišnosti dalších psychických charakteristik jedince, ne jen těch psychosexuálních. U deviantních jedinců jsou psychodiagnostickými metodami nacházeny spíše důsledky než specifické projevy odlišného psychosexuálního vývoje. Z klinické zkušenosti však vyplývá, že v některých běžně používaných psychodiagnostických metodách aplikovaných u deviantních jedinců lze přesto najít určitá specifika naznačující přítomnost sexuální anomálie. Jedním z takových testů je i Rorschachův test. Rorschachova metoda se tradičně řadí mezi projektivní techniky. V posledních několika letech je i v České republice postupně nahrazován historicky používaný Bohmův systém hodnocení Rorschachovy metody novějším Exnerovým systémem - tzv. „Comprehensive System" (dále CS). CS je propracovaný, podložený výzkumy, ateoretický a přínosný pro klinickou praxi. Významně rozšiřuje původní percepčně kognitivní základ Rorschachovy metody a postihuje mnohem více aspektů osobnosti než Bohmův systém. CS zvyšuje reliabilitu i validitu metody. Rorschachovu metodu lze za podmínky vyhodnocení pomocí CS použít i ve výzkumu. CS systém jsem použila k hodnocení 78 protokolů Rorschachova testu mužů, kteří spáchali sexuálně motivovaný trestný čin a měli stanovenou diagnózu parafilie - buď patologickou sexuální agresivitu nebo pedofilii. Měla jsem k dispozici 47 protokolů Rorschachova testu mužů s diagnostikovanou patologickou sexuální agresivitou a 31 protokolů Rorschachova testu mužů s diagnostikovanou pedofilií. Zkoumala jsem, zda existují statisticky významné rozdíly mezi vybranými proměnnými Rorschachova testu u těchto dvou sledovaných skupin. Ukazuje se, že statisticky významné rozdíly nacházíme především v oblasti sebevnímání a v oblasti vnímání interpersonálních vztahů. U obou skupin nacházíme nízkou sebeúctu, ale každá skupina reaguje na prožitek nízké sebeúcty jinak. Muži s diagnostikovanou patologickou sexuální agresivitou mají o sociální svět statisticky významně menší zájem než pedofilní muži a kontaktu se sociálním světem se vyhýbají. Muži s diagnostikovanou pedofilií se o sociální svět zajímají statisticky významně více, ale k druhým lidem se vztahují maladaptivními způsoby. Dynamika terapie u sexuálně delikventních pacientů Eva Pávková Privátní ordinace klinické psychologie a psychoterapie, Kostelní 38, 170 00 Praha 7 Heideggerovým pojmem smrtelnosti se pacient, který zabil nebo zranil, patologickým způsobem vrací k počátku, tj. aby sám sobě byl zřejmý. Toho koho zabil, dostává na pozici věci a sebe na pozici patologické sebeblízkosti - ve škále pojmů věc vzniká a zaniká, zvíře pouze hyne a jen člověk umírá - . Sexuálně delikventní pacient dostává umírajícího svým činem na pozici pouhého zanikání a sebe na pozici totálního odcizení. Jak je možné, že sexuálně delikventního pacienta ukájí odcizenost? Jak je možné, že jeho odcizení převládlo nad jeho blízkostí? Odcizení odolávají tyto komodity: rodina - ta ale u nich nefunguje, jak jsme zjistili, láska - co není milováno, to není, neměli možnost ji kolem sebe zahlédnout, umění - které zobrazuje skutečnost v celku bez specializací, neměli možnost se s ním setkat a filosofie - která v celku odpovídá na otázku, jak funguje svět jako celek, měli nadbytek možností se jí vysmívat. Nejprve je pacient odmítán zvenčí jako delikvent, který spáchal ohavný sexuální delikt. Je vyvržen ze společnosti, ale stále se chová jako dítě. V terapii hrozí, že bude zavrženo celé „srdce", tedy i zbytky původní citovosti, rozuměj „to dobré" - neboť pacient stále ví, co je dobé a co je zlé - a rozšíří tu část zlého v něm na jeho celou osobnost, znamená ho ztratit „navždy". Tep „srdce", tep „dobrého" vyhasíná, až se úplně ztratí. A pokud nezačneme včas s oživováním toho dobrého, ztratíme i možnost „transplantovat" novou psychiku, tj. aby se pacient vážně zajímal o způsob, jak uvést v soulad svůj sexuálně motivační systém se zákonem, což je požadavek hluboce lidský a svou povahou transcendentální a vůči jeho biologii protikladný. Výkon, který po něm požadujeme je na Nobelovu cenu, tak je pro něho obtížný, protože se jedná o transcendetnální rozhodnutí. Ale jak ho vyvolat? Heideggerovo být vstřícný vůči svému počátku znamená pochopit pacientovu naivitu. Každý pacient má vlastní ontologii. A proto psychoterapie musí začínat u ontologie každého pacienta. Protože každý pacient má svoji ontologii, svůj vlastní kontext výkladu světa. Do doby než se rozhodne, že bude sexuálně žít v souladu se zákonem, ho nesmíme nechat „psychicky" zemřít. Nesmíme mu zabít psychiku odejmutím patologické citovosti a teprve pak mu přišívat zdravou psychiku. Ten štěp, tj. ta místa, kde je psychika napojena na novu citovost, tam ji tělo odmítá, jako odmítá i nově přišité srdíčko po transplantaci. Zjistili jsme, že transcendentálnímu rozhodnutí předcházejí afektivní změny , o nichž referujeme na pozadí jedné skupiny sexuálně delikventních pacientů, a o jejichž pořadí je třeba vědět, aby nedocházelo k dalším katastrofám.
Terapeut a pacient v systému násilí Michal Šimeček Masarykova Univerzita Brno
PÁTEK 27. ÚNORA: 9 hodin
Morfologické a funkční rarity zevního genitálu v živočišné říši Josef Cirýn *, Václav Urbánek ** *Ústav biofyziky a informatiky 1. lékařské fakulty University Karlovy v Praze, Salmovská 1, Praha 2, 128 00, Česká republika ** Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Apolinářská 4, Praha 2, 128 08, Česká republika Tento přehled rarit v živočišné říši je veden zhruba po vzestupné vývojové linii. Přitom jsou pominuty velmi primitivní skupiny, u nichž se diferencovaný zevní genitál ještě nevyskytuje ani v náznaku. U kmene rypohlavců (rod Bonelia) není pohlaví určeno geneticky. Pokud primární larva během vývoje nepotká dospělou samici, vyvine se jako samice. Pokud ji v časných stadiích vývoje potká, zastaví vývoj, přiroste k samici a vyvine se v samečka, který je redukován na orgán produkující spermie. Miniaturního samečka nosí přirostlého i některé hlubinné ryby. Zde je ale pohlaví geneticky rozlišeno. Členovci vykazují tolik speciálních konfigurací, že je není možno popsat zevrubně. Nohy, křídla, tykadla, oči, ústní ústrojí a genitál hmyzu se diferencují v průběhu larválního stadia. Chirurgická záměna tzv. imaginálních terčků larev způsobí, že na místě jedné „končetiny" roste jiná, přirozeně málo funkční. Tvar penisu je u některých druhů brouků (čeleď Cleridae, rod Trichodes, česky chlupatec) jediným rozlišovacím znakem pro určení druhu (přinejmenším tři druhy se jinak morfologicky neliší). Hermafroditismus některých plžů je známý, méně se už ví o bloku samooplození. Pokud jde o druh s pravým hermafroditismem, hraje jeden jedinec roli samce, druhý roli samice. Často souběžně, takže odpadá možné vysvětlení odlišnou dobou zrání vajíček a spermií. I mezi obratlovci se najdou opravdové kuriozity. U většiny ryb dochází k oplození vnějšímu a nic než kloaka k tomu zpravidla není zapotřebí. U živorodých ryb (čeledi Poeciliidae, Goodeidae) je oplození vnitřní, a proto mají samečci přeměněnu řitní ploutev v tzv. žlábkovité gonopodium sloužící jako pářicí orgán. U starých samic se morfologie řitní ploutve mění a vzácně jsou změněné „bývalé" samice schopny oplodnit samici jinou. Je známo, že staré slepice (např. bažantů) nosí kohoutí peří. Jinak jsou ale „sexuálně nefunkční" a jejich orgány samozřejmě neprodukují spermie. Obojživelníci nemají vyvinuty zvláštní orgány k páření. Ocasatí (mloci) mají jinou specialitu. Samci kladou na dno slizovité schránky se spermiemi - spermatofory, které pak samičky kloakou sbírají. Svatební plavby zřejmě představují signál k přijetí spermatoforu samicí. Řada chovatelů některých plazů upřímně závidí svým samčím chovancům, že „mají dva" hemipenisy, které však slouží jen k zachycení v symetrických „pseudovaginách" pro relativně pevné spojení se samicí na dost dlouhou dobu. Dlouhodobé spojení praktikují i někteří savci, např. mývalí spojení trvá po téměř celý zimní spánek a je podmínkou pro zabřeznutí samičky. „Připustit" ji až na jaře po probuzení je bez efektu. Z pravděpodobných potomků dinosaurů - ptáků, mají speciální samčí pářicí orgán jen dvě vzájemně velmi vzdálené skupiny - pštrosi a vrubozobí (kamišové, kachny, husy, labutě). Z posledně jmenovaných se kachny páří na vodní hladině a riziko vypláchnutí spermií je poměrně velké. U pštrosů snad hraje roli hmotnost dospělců a jejich poměrně robustní a rigidní stavba těla. Stavba penisu savců rozhodně není uniformní. Ne všichni disponují kavernózními tělesy, např. tuři mají penis vyztužený šlachou a ovládaný svaly, sloní samci ovládají svůj pářicí orgán podobně jako chobot, takže stačí relativní přiblížení příslušných partií samčího a samičího těla a zbytek vzdálenosti už zvládnou svaly penisu, který se došmátrá až na místo. U některých šelem jsou kavernózní tělesa doplněna kostí (os penis u psů, koček a medvědů). Hrdličkovo muzeum člověka v Praze chová nástroj našich předků zhotovený z medvědí os penis s vyhojenou frakturou, jejíž příčiny zůstaly neobjasněny. U savců žijících ve skupinách, stádech či smečkách je známa úzká vazba mezi rozměry zevního genitálu a mírou dominance ve skupině. I u nám nejbližších lidoopů, kde samicím v době estru zduří okolí pohlavních orgánů někdy z našeho pohledu až obludně, je míra tohoto zduření svázána s postavením takové samice na hierarchickém žebříčku ve skupině. Opičí sexbomba či celebrita má zvýrazněny jiné znaky než celebrita mezi samičkami lidskými. Zatím víme jen u některých savců, že dominantní sexuální znaky se rozvinou (např. u paviánů) hlavně po získání dominantního postavení v soubojích, např. po smrti nebo po odstranění dosud dominantního samce. Obvykle se ale naopak postavení ve skupině odvozuje od míry vyjádření těchto znaků. Pozoruhodná je situace ve smečkách hyenovitých. Smečku vždy vede dominantní (alfa) samice vybavená nejdelším klitorisem. Obecně je klitoris samic delší než penis samců. Na funkční výhodu při páření to však nevypadá. Dosud jsme nezaznamenali studii, která by hodnotila rozměry těchto strategických partií u bojovných feministek. Není vyloučeno, že příliš výrazné morfologické znaky by mohly znesnadňovat sexuální kontakt a tak neurotizovat nositelku do té míry, že by reagovala až agresivně. U hyen tomu tak není, jelikož dominantní samice se nejen páří bez obtíží, ale často jsou ve smečkách jediné, kterým přísluší rozmnožování. To ostatně platí i u drobnějších šelem bez výrazných morfologických abnormalit dominantních samic. Šokující pohled se naskýtá na konfiguraci zevního genitálu u řádu hrabáčů (Tubulidentata), kteří snad ani nemohou pocházet z této planety. Zvíře o velikosti menšího prasete, dlouhé hrabavé zadní nohy a kratší přední, připomíná trochu i klokana, Dlouhý rypák (něco mezi prasetem a mravenečníkem), v čelistech celkem jen čtyři zuby bez skloviny, ze srostlých trubiček. Klitoris samic morfologicky ani délkově není rozlišitelný od penisu samců, testes trvale v dutině břišní. U samců vyvinuta vagina. Bez cytologické studie nebo bez pitvy se pozná, že jde o pár, teprve po narození potomstva. Živočišné druhy se různí mimo jiné i v otázkách sexuality. I při rozmanitých konfiguracích tělesné stavby ale vykazují mnohé podobnosti funkční a jako důsledek i podobnosti v chování. K čemu by mohl inspirovat sexuology případ hrabáčů, zůstává zatím záhadou.
Rozměry a tvar ruky u „female-to-male" transexuálů Miroslav Králík*, Petra Sejbalová P**, Helena Reguli** * Antropologické oddělení, Přírodovědecká fakulta, Masarykova Universita, Kotlářská 2, 611 37, Brno ** Fakultní nemocnice sv. Anny, Pekařská 53, 656 91 Brno Toto předběžné sdělení se zabývá studiem vztahu mezi rozměry a tvarem lidské ruky ve vzorku 22 "female to male" transexuálů (ICD 10: F 64.0) s cílem popsat morfologické znaky lidské ruky jako nepřímé indikátory prenatálních faktorů determinujících lidskou transexualitu. Studovaní jedinci byli dlouhodobě v péči Sexuologického oddělení Fakultní nemocnice sv. Anny v Brně (průměrný věk 32 let). Nezávislým referenčním vzorkem bylo 175 mladých dospělých lidí, kteří byli zkoumáni v jiné studii (75 mužů, průměrného věku 23,4 let a 100 žen průměrného věku 23,9 let), většinou vysokoškolských studentů. Dvoudimenzionální morfologie ruky byla popsána za použití flat-bed skeneru a následně tradiční a geometrickou morfometrií. Získané výsledky ukazují, že pokud jde o délkové rozměry, pravá ruka u F-M transexuálů má takové rozměry, jaké jsou zjišťovány u žen, zatímco šířkové rozměry zejména u distálních částí ruky dosahují spíše hodnot zjišťovaných u mužů. To platí také o prstech, které byly rovněž studovány. Ukázalo se, že jejich tvar představuje přechodnou formu mezi mužským a ženským. Prostorové uspořádání proximodistálních komponent ruky je bližší ženám, zatímco poměr šířky a délky má vlastnosti jako u mužů. Tedy, jak rozměry, tak i tvar ruky F-M transsexuálů odpovídají směsi mužských a ženských znaků. Ovšem šířkové rozměry mohou být snadněji ovlivněny probíhající hormonální terapií. Možná souvislost s věkem a zaměstnáním je třeba brát v úvahu mezi jinými ovlivňujícími faktory. V současné době je index 2D4D údajně markerem vlivu prenatálních androgenů, jimž je nitroděložně vystaven plod. Pro F-M transsexuály v tomto vzorku byly parametry posunuty směrem k mužským hodnotám, což by mohlo podporovat teorii předpokládající vyšší hladiny prenatálních androgenů jako etiologického faktoru ženské transsexuality. Ačkoli naměřené hodnoty nedosáhly statistické významnosti, byly trendy zřejmé na pravé i levé ruce. Agrese - etologické a sexuologické souvislosti Karol Hollý Psychiatrická nemocnica Hronove, Dr. Jána Zelenyáka 65, 935 61 Hronovce, Slovenská republika Pojem agrese a odvozené adjektivum agresivní je v současné době používaný v mnoha významech. Sdělení pojmy definuje a podává přehled o klasifikacích agrese, jejím biologickém významu. Speciálně se věnuje sexuální agresi v kontextu sexuálního motivačního systému jak jej popisuje česká sexuologická škola.
Klitoridální fimóza -neobvyklý případ sexuální dysfunkce Zlatko Pastor, Pavlína Gregorová: Soukromé sexuologické centrum GONA, Národni 25, Praha 1 Klitoridální fimóza je relativně častá příčina ženské sexuální dysfunkce. Adheze klitoridálního prepucia je nejčastěji vrozená nebo je důsledkem zánětu, případně důsledkem onemocnění lichen sclerosus. Některé retrospektivní studie odhadují prevalenci klitoridální adheze až ve 30% případů vyšetřených žen. V důsledku klitoridální fimózy ztrácí kůže prepucia elasticitu nejčastěji důsledkem chronické infekce nebo onemocnění lichen sclerosus. Při mírné klitoridální fimóze není možné prepucium retrahovat a pokrývá až 50% glans clitoris. Většina takových případů je asymptomatických a mohou být ošetřeny místní aplikací estradiolového krému. Střední nebo těžká klitoridální fimóza je definována, jestliže fibrotická prepuciální kůže pokrývá alespoň 75%, respektive 95% oblasti glans clitoris. Tyto pacientky si často stěžují na pocity svědění, napětí nebo jiné nepříjemné vjemy v oblasti klitoris. Obvykle u nich pozorujeme erytém, výtok či balanitidu, která může způsobit obliteraci periklitorádálního prostoru ("closed compartment syndrome"). V důsledku klitoridální fimózy se mezi klitorisem a předkožkou hromadí smegma a predisponuje tím k rozvoji subprepuciální smegmatické pseudocystózy. Přidružená infekce může vést k zánětlivým komplikacím. Klitoridální fimóza způsobuje často ztrátu klitoridální citlivosti, eventuálně rozvoj sekundární anorgasmie. Důsledkem těchto změn dochází u žen k psychotraumatizaci základním onemocněním, narušuje struktury vulvy, čímž dochází k sekundárnímu snížení jejich sexuality a potlačení vlastní femininity. Nejčastější příčinou klitoridální fimózy jsou chronické zánětlivé procesy a lichen sclerosus, v některých případech je způsobena hereditálními faktory. Lichen sclerosus je zánětlivá dermatóza vulvy s potencionálně destruktivními vlivy, která může deformovat perineum mladých žen. Dlouhodobé následky tohoto onemocnění mohou způsobit atrofii labia minora, zjizvení předkožky či obliteraci prepuciálního vaku. Sexuální problémy způsobené klitoridální fimózou mohou být řešeny různými operačními technikami. V našem sdělení demonstrujeme naši techniku cirkumcize v případě klitoridální fimózy. V celkové anastezii provádíme incizi obliterovaného klitoridálního prostoru, deliberujeme klitoris, resekujeme části patologicky změněné předkožky. Případné krvácení stavíme elektrokauterizací. V pooperačním období se setkáváme s minimálním výskytem komplikací. Pacientka může obvykle zahájit pohlavní styk šest týdnů po operaci. Adheze klitoridální předkožky a obliterace prepuciálního vaku jsou častější, než se obvykle soudí. Velmi často působí toto onemocnění sexuální dysfunkce, zejména dyspareunie, pelipatie a bolesti při styku. Každá žena se sexuálními problémy by měla být pečlivě vyšetřena, speciálně se zaměřením na oblast klitoris. V případě klitoridální fimózy je indikováno operační řešení, které většinu problémů tohoto typu vyřeší a umožní ženám vést spokojený sexuální život.
Skupinová psychoterapie žen s funkčními sexuálními poruchami - kasuistická mozaika Jana Michalová, Eva Řačáková: Fakultní nemocnice u Svaté Anny, Pekařská 53, 656 91 Brno V příspěvku je presentována zkušenost ze skupinové psychoterapie žen, u kterých byly diagnostikovány sexuální dysfunkce - vaginismus, nedostatek sex. touhy, odpor k sexualitě. Skupinová psychoterapie se v kombinaci s individuální psychoterapií projevila jako velmi přínosná součást komplexní terapeutické péče na sexuologickém oddělení FN. u Sv. Anny v Brně. Bude presentován pohled terapeutek na výhody tohoto kombinovaného terapeutického přístupu a na několika kasuistických případech budou ukázány konkrétní přínosy, které skupinový proces měl pro jednotlivé klientky. Klíčová slova: kombinovaná psychoterapie, sexuální dysfunkce, ženskost, interakce, sexualita, sebevědomí, sebepřijetí
Pátek 10,45 hodin: Udělení ceny Josefa.Hynieho výborem Sexuologické společnosti ČLS Pátek 11 hodin
Kdo chodí za holkama Hana Malinová Rozkoš bez rizika, o.s., Bolzanova 1, Praha 1, 110 00
Novinky v prevenci HIV infekce Ivo Procházka: Sexuologický ústav 1.LF UK a VFN Zásadní změny v přenosu nejsou - krev, sexuální přenos, perinatálně. Stratifikace rizik sexuálního přenosu - • Velmi vysoké riziko - anální soulož • Vysoké riziko - vaginální soulož (0,05-30%) • Vyšší riziko - ejakulace při orálním sexu či přenos jiné STI při orálním sexu, ejakulace do spojivky • Minimální riziko - orální sex bez ejakulace • Hypotetické riziko - petting či erotický polibek
Iracionální faktory - riziko vyšší při pettingu s prostitutkou než při souloži s nekomerční partnerkou neznámého stavu ? Přeceňováno riziko nahodilého píchnutí o jehlu (média, ale i zdravotníci, hoax) Evropa a epidemie HIV • UNAIDS - v Evropě není generalizovaná epidemie HIV (s výjimkou UA), ale epidemie se týká vulnerabilních skupin • MSM (1-20% prevalence, ø 5%) • Migranti • Injekční uživatelé drog (0,1-50%) • Komerční sexuální pracovnice/pracovníci CSWs (střední Evropa - pornoprůmysl s rizikovým sexem) • Kombinace • Prevence má být zaměřena především na tyto skupiny, respekt k lidským právům • Je vhodné jejich opakované testování (i bez extrémního rizika), nelze hodnotit jako pokračování v nezodpovědném riziku • CDC doporučuje 1x ročně HIV test u MSM i při safer sexu, totéž platí pro HIV- partnery HIV+ osob Pozdní HIV diagnózy • Hlavní příčina AIDS v civilizovaných zemích! • ECDC - ČR - 20-25% osob neví o své nákaze, vých. Evropa 100-200% • Některé vulnerabilní skupiny zastoupeny více (MSM v zemích vých. E, migranti) • Naopak méně IDUs, MSM v záp. E Epidemie a akutní HIV infekce • HIV infekce se šíří spíše jádrově než nahodile • Akutní HIV infekce více přispívá k přenosu v zemích s nižší epidemií - až 50% přenosů • Ve vysoké prevalenci se akutní HIV „vybije" na již pozitivních a činí jen 10-20% • Riziko negativního „serosortingu" (přímý efekt i negativní vliv na sociální normy) Možnosti snížení rizika přenosu 1) Protivirová terapie • "švýcarská studie" - HIV+ při nulové virové náloži jsou při vaginálním styku bez jiné STIs neinfekční • rozpačité reakce • snížení kriminalizace behaviorálních rizik HIV+ • zvýšení rizikového chování (HS) 2) Postexpoziční profylaxe • Podání antiretrovirotik po ojedinělém riziku včetně sexuálního • vedlejší účinky • nejistý efekt • vysoká cena 3) Preexpoziční profylaxe • Podání antiretrovirotika před plánovanou expozicí • ženy, které nemohou trvat na kondomu (Femidom ? - alternativa) • party s bareback sexem a drogami ?? 4) Cirkumcize • Jasně v tropické oblasti (snížení rizik jiných STI) • Neplatí pro anální sex • Problém s aseptickým zákrokem a kvalifikovaným personálem • Krátce po zákroku vyšší riziko a vyšší riziko pro partnerky -behaviorální změny?? 5) Komplexní prevence • Zahrnutí biologických prvků do behaviorální medicíny • - snížení virové nálože u osob, které vědí o své HIV + (i psychol. efekt na kvalitu života a pravděpodobné snížení rizika) • - mikrobicidy • - léčba STIs • Problémy komplexní prevence • Včasná a dostatečná terapie STIs • Ani terapie herpesu ale nesnižuje riziko • Nárůst LU v Evropě • Nárůst chlamydiových infekcí • Vyšší sexuální přenos u HIV+ včetně HCV • Riziko serosortingu 6) Prevence u HIV pozitivních • Eticky sporné, pro terapeuty i pacienty obtížná diskuse • Pozitivní vliv skupin a pacientských organizací • Léčba sexuálních dysfunkcí, ale i abuzus inhibitorů PDE-5 • Průzkumy 7) ????? • Výzkum • Vakcíny ? • Mikrobicidy včetně rektálních Safer sex jako trvalé chování ? • U HT - reprodukce ? • Někdy jako snaha o trvalou abstinenci, selhání z únavy (pokud není vnímán pozitivně, ale jako omezení) • U MSM - 30% alespoň jedno selhání za rok při styku s partnerem opačného či neznámého HIV stavu (stejné u HIV- i HIV+) Častější příčiny nových nákaz HIV • Stálý partnerský vztah a zamilování • Mírné snižování rizika (přerušovaná či krátká soulož) • Alkohol, drogy • Sexuální vzrušení a iracionální představy o partnerovi (doprovázejí nezbytně erotickou fascinaci)
Mezioborový přístup k sexualitě jako ekonomizace boje proti HIV/AIDS v době finanční krize Kozák P www.sexuarium.eu Celé sdělení lze nalézt na konci "Programm Scheme" http://cesex.eu/page/edit/programmescheme Po pádu bank v USA řekl V.Cílek, že jsme "dva dny po konci novověku". Už E. Husserl upozorňoval na rizikovost toho, že vědy byly na počátku novověku zasazeny do civilizace jednostranně (Krize evropských věd, 1936). To se týká i vývoje bankovnictví, poměru peněz k dalším životním hodnotám a asimilace původně trestané lichvy - jakkoli reflexe matematizovaných věd měla původ v první zkušenosti se zprůmyslověným zabíjením za 1.světové války. Dnešní krizi je tedy nadřazený mnohem širší historický kontext. Je ji třeba řešit v těchto dimenzích, nejen dosavadním aparátem, který dokázal, že sám - bez husserlovské reflexe (na níž jsme měli 70 let!) - do krize vede. Název tohoto příspěvku je v jazyce srozumitelném dnešku a s tendencí k měřitelným výstupům. Jeho základní smysl však směřuje k této filosofické reflexi, od níž se odvine spolupráce dalších oborů. Za doby krize bude nezbytné vydávat na prevenci HIV/AIDS peníze co nejcíleněji, a při hledání ekonomizace konzultovat i další obory. Nový typ mezioborovosti by měl přinést nejen levnější a účinnější prevenci, ale i celkově novou kulturu sexuality a výchovu k ní. Zkvalitnění života, partnerského a rodinnéh |